SCIENTOLOGOVÉ

28. července 2011 v 10:40

OFICIÁLNÍ NÁZEV: SCIENTOLOGICKÁ CÍRKEV

ROK ZALOŽENÍ: 1951

POČET ČLENŮ: stovky tisíc, možná několik milionů, působí ve 160 zemích světa

Zakladatelem nového náboženského a filozofického směru je americký spisovatel Lafayette Ronald Hubbard (1911 - 1986).
Na začátku hnutí stojí jeho kniha DIANETIKA, moderní věda o duševním zdraví (v org. Dianetics: The Modern Science of Mental Health) vydaná v roce 1950. Během jediného roku se dílo stává bestsellerem, když prodá 150 000 výtisků.

Hubbard v knize například prezentuje svoji vizi o tom, že s pomocí zvláštní techniky lze odstranit jednání člověka, které zbytečně blokuje skryté možnosti jeho duše. Díky speciálním metodám je prý možné lépe dosahovat vytyčených cílů. O dva roky později Hubbard dianetiku dále rozvíjí a vytváří scientologickou církev.

Studiem scientologie prý člověk může dosáhnout dokonce vlastní nesmrtelnosti! " Myslím, že je to výsada, když se někdo může nazývat scientologem, a musíte si to taky zasloužit, " tvrdí třeba Tom Cruise. "Jsme tu, abychom lidem pomohli, a já jsem tomu absolutně a naprosto oddaný, " dodává hollywoodský herec.

Zní to nevinně, ale mnozí odpůrci před tímto hnutím důrazně varují. Scientologové se údajně snaží ovládat nejen běžné lidi, ale i vedení významných firem. Je to snad důvod proč se v Německu na tuto společnost zaměřuje i Spolková zpravodajská služba pro ochranu ústavy?


 

ORDO TEMPLI ORIENTIS

28. července 2011 v 9:57

Uctívali Satana sexuálním násilím?

Magické rituály této společnosti jsou zahaleny tajemstvím. Na veřejnost sice pronikly kusé informace o podstatě obřadů, ale je těžké rozlišit, co je pravda a co pomluvy odpůrců.

Spolek zakládá v roce 1885 rakouský papírník Carl Kellner (1851 - 1905) a okultista anglo- německého původu Theodor Reuss (1855 - 1923).

Původně má vycházet ze svobodného zednářství, ale když se zasvěcencem stává Crowley, rázem je vše jinak.

JEHOVISTÉ

28. července 2011 v 9:53

OFICIÁLNÍ NÁZEV: SVĚDKOVÉ JEHOVOVI (původně Badatelé Bible)

ROK ZALOŽENÍ: 1884

POČET ČLENŮ: cca 18 milionů, přes 7,1 milionů misijně aktivních, téměř ve všech zemích světa

Svědci Jehovovi jsou často chápáni jako sekta, která ze svých členů dělá poslušné ovce. Naopak oni se považují za pravou církev, neuznávají reformy křesťanství, a dokonce používají vlastní překlad Bible! Jejich kořeny sahají až do roku 1884, kdy v americkém městě Alleghena v Pensylvánii vzniká klub s názvem Badatelé Bible, snažící se najít původní význam Písma svatého. Vytváří vlastní překlad Bible, v němž má Bůh údajně původní jméno Jehova.

V minulosti již několikrát očekávají příchod konce světa a vždy se na něj pečlivě připravují (např. v roce 1910, 1914 nebo 1975). Nyní již, zřejmě poučeni z předchozích nezdarů, Svědci Jehovovi tvrdí, že přesné datum apokalypsy nelze stanovit.

Odmítají krevní transfuzi a tento neměnný postoj už stál život mnoha jehovistů! K nejkontroverznějším nařčením ale patří údajné ovlivňování členů společenství, z něhož se prý slabší jedinci mají potíže vymanit. Právě z tohoto důvodu nepovažují někteří lidé Svědky Jehovovi za církev, ale za společnost vykazující znaky sekty.

V náboru nových duší jsou velmi aktivní, a proto se jejich řady neustále rozšiřují. Roste tím i jejich moc ovlivňovat okolní dění?
 


Typy seppuku

28. ledna 2011 v 18:50 | Moni |  Japonsko

TYPY SEPPUKU


Džúnši

Jednalo se o akt následování pána ve smrti. Posledním slavným případem se stalo džúnši generála Maresua Nogi, který v roce 1912 následoval ve smrti svého pána, císaře Meidži.

Kanši

Seppuku jako pokárání svého pána. Používalo se v případě, kdy všechna ostatní upozornění na nevhodnost pánova chování selhala. Samuraj nikdy nemohl výčitky projevovat přímo. snad nejzářnější příklad kanši provedl Nakacukasa Kijohide Hirate, který tak učinil roku 1553 jako nesouhlas s chováním svého pána, Nobunagy Ody.

Fúnši

Ukončení svého života jako výraz znechucení nastalou situací. Vůbec posledním známým případem, který by se dal charakterizovat jako fúnši bylo seppuku spisovatele a dramatika Mišimi Jukia, který 25. listopadu 1970 spáchal seppuku před ústředím Japonských sebeobranných sil, když velitelé odmítli vyslyšet jeho řeč o nutnosti znovunavrácení hrdosti japonské armádě (podle článku 9 japonské ústavy Japonci nesměli provozovat útočnou armádu a účastnit se zahraničních konfliktů).

Sókocu - ši

Sebelikvidace v bezvýchodné situaci. Příkladem může být seppuku generála Takedových vojsk, Kansukeho Harujuki Jamamota, který těžce raněný provedl seppuku v obleženém hradě.

Karóši

Smrt nebo sebevražda v důsledku přepracování. Častý jev zejména v japonských firmách. Ročně se stane řádově 10 000 takových případů; 0,5% z nich má soudní dohru.

Seppuku

28. ledna 2011 v 17:54 | Moni |  Japonsko

SEPPUKU

Seppuku (česky: "plátkování žaludku"), (v Evropě známé jako harakiri (česky: "řezání břicha"), tento výraz je v Japonsku pokládán za vulgární a samotní samurajové ho nikdy nepoužívali.)
Jde o japonskou rituální sebevraždu.

Muži si v kleče prořízli břišní dutinu krátkým samurajským mečem (wakizaši), a to podélně odspoda nahoru, a pak příčně k stávající ráně. Následně jim mohla být setnuta hlava pokud to dovolil jejich pán či nepřítel, který ho zajal, aby zmírnil jejich utrpení (pokud vykonávali seppuku při boji, hlavu jim usekl jejich pobočník).

Právo na důstojný odchod z tohoto světa měly i ženy z třídy válečníků, které si dýkou (tantó) prořízly hrdlo. Předtím si však svázaly nohy u kotníků, aby tělo nezaujalo ve smrtelných křečích necudnou polohu.


Samotný rituál seppuku sestával z meditace, složení krátké básně (haiku), většinou na téma pohrdání smrtí, a samotné sebevraždy.

Vzhledem k obrovskému nervovému vypětí byl rituál málokdy dodržen se všemi náležitostmi, které včetně provedení obou řezů trvají okolo 30 minut. V běžném životě se seppuku provádělo většinou tak, že samuraj napadl na wakizaši a pobočník mu setnul hlavu.

Seppuku bylo součástí samurajského kodexu (bušido - cesta válečníka). Nejčastěji bylo používáno proto, aby bojovníci předešli zajetí nepřítelem a nebo získali zpět ztracenou čest. Samuraj mohl být k seppuku vyzván svým pánem. Seppuku bylo také jedinou formou "protestu", kterým mohl samuraj dát najevo nesouhlas s činy svého pána.

seppuku


Především v době Edo (1603 - 1868) šogunátu Tokugawa bylo seppuku používáno jako forma popravy, která však byla vždy výsadou samurajské vrstvy.

Břicho (hara) člověka je v Japonsku považováno za centrum těla a lidské duševní aktivity, jeho proříznutím tak válečník obrazně ukazoval čistotu svého nitra, proto tato forma sebevraždy nebyla povolena jiným vrstvám japonského obyvatelstva.

Pokud samuraj odmítl seppuku spáchat, byl vyvržen ze společnosti a živořil na jejím okraji. Zpravidla se takoví jedinci nechali zaměstnávat jako nájemní vrazi nebo se živili jako bandité a ve své době představovali opravdu reálnou společenskou hrozbu.


Kam dál